Senioři zápasí s pamětí

Během května a června t. r. jsme s manželkou absolvovali každý dva srazy se spolužáky. Shodli jsme se, že tam bylo jedním z hlavních témat rozhovorů, jak kdo zápasí s pamětí. Proto jsem uvítal, když jsem objevil v příloze LN Pátek rozhovor s názvem Černé díry v paměti.

Se zakladatelkou Ambulance pro poruchy paměti ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady  MUDr. Tamarou Tošnerovou hovořila známá redaktorka LN A. Plavcová. Seznámím Vás s několika myšlenkami, které mě zaujaly.

Nepamatovat si jména je normální

„Lidi za mnou do ambulance často chodí vyděšení, že si nepamatují jména. Ty já si nepamatuji zásadně a odjakživa. … chtěla bych všechny, koho to trápí uklidnit – to je normální. Protože jméno vlastně s ničím logicky nesouvisí.“ Odpovídá MUDr. Tošnerová na otázku o své paměti.

Pro paměť jsou určující emoce.

Obě dámy se shodly na tom, že z mnoha údajů po návštěvě zámku jim uvízlo v paměti zejména to, že jednu bolely nohy a druhá, že měla problém s dítětem, které potřebovalo čůrat.

Čím si paměť ničíme?

Na tuto otázku má paní doktorka jednu překvapující odpověď: „Nejhorší je, když sedíme v křesle a nic neděláme.“ Vedle toho samozřejmě existuje řada jiných věcí, které paměť zhoršují. Ale to již přesahuje rámec této úvahy.

Co paměti nepomáhá, ale ani neškodí

Podle názoru dr. Tošnerové „Luštění křížovek je jen vynikající relaxační technika. Protože, když luštíte, nikdo po vás nic nechce.“ Také Univerzita třetího věku není o paměti. „Je to zase aktivizace pro volný čas, vlastně zábava.

Lenin měl pravdu: Učit se, učit se, učit se.

Škodlivé je však to, když starý člověk říká: To již pro mě není. „Jakmile někdo řekne, že pro něj už např. výpočetní technika není, znamená to, že bude na okraji společnosti. Učení je jedna z nejdůležitějších součástí našeho života.

Co tomu říkáte? V dalším článku jsem přidal Povzbudivé citáty o paměti různých autorů.