Pět kroků ke zdraví – 1. část

Seriál: Život po sedmdesátce 8.

O zdraví již bylo napsáno mnoho knih, příruček a pojednání. Všichni jsme také vyslechli hodně „zaručených“ rad a návodů jak si zdraví udržet. Když se vloží do internetového vyhledavače Google heslo „zdraví“ najde 60 milionů odkazů.

Těžko se v tom všem orientuje. Proto jsem se pokusil zjistit to hlavní, co máme pro zdraví udělat. Z toho jsem vybral 5 zásad, které je třeba dodržovat i v seniorském věku. Nejde o nic nového.

1. Každodenní pohyb

Každodenní pohyb tj. cvičení, chůze nebo alespoň jakákoliv fyzická námaha, kterou nám umožňuje zdravotní stav a věk, je i ve stáří asi nejdůležitější. Při hodnocení zdravotního stavu ve vztahu k pohybu je však třeba rozlišovat mezi „nemohu“ a „nechce se mi“. Také mně se někdy nechce, i když mohu. Více k tomuto tématu naleznete v článku „Pohyb je život“ na https://vohradnik.webnode.cz/news/jak-starnout-dustojne-9/

2. Pestrá strava.

Lidské tělo je výborná laboratoř, která si z dostatečně pestré stravy vybere a připraví vše, co právě potřebuje. My musíme dbát jen na přiměřené množství potravy, abychom zabránili obezitě, a na pravidelnost jídla.

Je třeba se také chránit před rádoby vědeckými radami o škodlivosti některých potravin. V našem životě jsme již zažili kampaně o škodlivosti mléka a mléčných výrobků, vajec, masa a živočišných tuků a dalších. Zde je třeba se řídit zdravým rozumem.

Když jsem se rozhodoval, zda dát na první místo vybraných pravidel pro zdraví pohyb nebo stravu, vybral jsem pohyb. Vedla mě k tomu zkušenost mých rodičů. Otec byl celý život spíše hubený, matce ve stáří vnučky říkaly babička – kulička. Dožili se věku 86 a 87 let. Jejich společnou charakteristikou však byl každodenní pohyb. Do pozdního věku se starali o domácí zvířata, zahradu a matka ještě o invalidního syna. Pohyb a péče o nemocného u ní vyrovnaly i handicap obezity.

3. Včasná lékařská péče

Zdůrazňovat, že k lékaři je třeba jít včas, při prvních příznacích nemoci, by bylo zbytečné mentorování. Každý známe řadu příkladů, kdy si tělo pomohlo samo, nebo k vyléčení stačil jednoduchý prostředek.

Na druhé straně také dobře víme, že zanedbání některých symptomů nemoci může způsobit dlouhodobé problémy a i to nejhorší. Rozhodnutí je na nás. V našem věku však doporučuji zbytečně již nic nepodceňovat.

Pro seniory, kteří mají někdy problémy s pamětí, ještě připomenu:

• nepoplést si množství a četnost užívání předepsaných léků, zvláště když jich bereme více druhů. Existují pro to zásobníky na celý týden nebo je potřeba si vytvořit vlastní systém kontroly dávkování.
• nepodceňovat ústní zákazy a doporučení lékaře. Např. chřipku, kterou jsme celý život přecházeli, je v našem věku potřeba „vyležet“.
• využívat nabízené preventivní lékařské prohlídky, i když nám často zdánlivě nic nechybí. Upozorní nás to na vyšší tlak, hladinu cukru, krev ve stolici apod. v době, kdy ještě nic nepozorujeme a lze ještě něco dělat.

Alternativní medicína

Pro případ, že všechno selže, je zde ještě alternativní medicína. Jsou lidé, kteří ji dokonce kladou na přední místo. Já jsem dlouho léčitelům nevěřil, ale přesvědčily mě dva nesporně úspěšné zákroky, kterým jsem byl přítomen:

a.       Před 30 lety trápily 18 letou dceru úporné bolesti hlavy. Žádné léky ani prohlídky u odborníků nepomáhaly. Sama si našla léčitele, dnes již zemřelého, ale velice známého, pana Paseku ze Svratoucha. Po krátké prohlídce virgulí a lehkým pohnutím hlavy ji uvolnil krční obratel a bolest přestala a nevrátila se. Mně jenom řekl: „Já jsem ho tam cítil.“ Banalita, ale lékaři na to nepřišli a dcera již měla strach z nejhoršího.

b.       Před několika léty mně dělala v močovém měchýři problémy jedna bakterie odolná vůči antibiotikům. Časté močení neodstranily ani léky ani pozdější operace. Na klinice mi řekli, že toho asi nezbavím.

Dcera, které před lety pomohl pan Paseka, zůstala alternativní medicíně věrná. Zavedla mě k léčitelkám do Liberce. Daly mně bylinný přípravek, o kterém tvrdily, že zmíněnou bakterii odstraní. Moc jsem tomu nevěřil, ale skutečně se mi ulevilo.

 Shodou okolností jsem šel v té době k urologovi, který mě jako obvykle poslal na rozbor moči. Výsledek rozboru ho tak překvapil, že si myslel, že došlo k chybě a musel jsem odběr opakovat. Pak konstatoval, že moč mám skutečně čistou bez zlobivé bakterie.

Přes tyto příklady však musím objektivně prohlásit, že většinu mých zdravotních potíží i nemocí členů naší rodiny, odstranila klasická medicína a s léčením nových problémů vždy začínáme u obvodního lékaře.

Zbývající dvě zásady proberu v následujícím článku: PĚT KROKŮ KE ZDRAVÍ – 2. ČÁST

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková