ČLÁNKY, TEXTY, FOTO ...

Jak být v důchodu šťastný a spokojený

23.12.2011 17:08

Stručný obsah dříve publikovaných článků

Ročně odcházejí v ČR do důchodu desítky tisíc mužů a žen. V roce 2007 překročil počet starobních důchodců dva miliony osob. Úředně se tak stáváme seniory a starost o obživu za nás přebírá stát. Je to nová životní situace.

 Proto jsem v roce 2010 napsal sérii 12 článků - rad na téma Jak být v důchodu šťastný a spokojený. Byly určeny kolegům seniorům, kteří si po skončení zaměstnání organizují novou náplň života.

Obsah těchto článků se však týká i seniorů, kteří jsou v důchodu již delší dobu. Svědčí o tom i naše statistika, podle které si tento seriál otevřelo během dvou let přes 7 tisíc čtenářů a články na portálu Třetí věk i na našem webu mají stále nové čtenáře. Úvodní text již otevřelo přes 1000 návštěvníků.

Abych novým zájemcům usnadnil orientaci, napsal jsem stručný obsah jednotlivých statí. Obdobný přehled vyšel také na stránkách spřáteleného webu Klub seniorů https://new.seniorklub.cz/.

Upravte si SVŮJ DENNÍ REŽIM

Hlavní změnou, která nastane hned následující den po nástupu do důchodu, je to, že nemusíme vstávat do práce a získáme navíc nejméně 8 hodin volna. A ty by bylo škoda jen tak promarnit.

S manželkou jsme si proto postupně přeorganizovali celý denní řád, který byl do té doby nejvíce ovlivněn naší pracovní dobou. Měnili jsme ho také proto, že podle spánkového režimu patříme oba mezi sovy.

Hned po nástupu do důchodu jsme proto přestali zapínat budík a vstáváme, až když se probudíme a probereme k životu. To je obvykle kolem osmé hodiny. Praktikujeme to již řadu let a stále si ráno libujeme, že nás nic nenutí vstávat dřív, než jak nám to vyhovuje. Večer to máme naopak. Chodíme spát, až když se nám chce, obvykle kolem půlnoci. Po skončení televizního programu si ještě čteme, jsme u počítače nebo luštíme.

CELÝ DEN S ŽIVOTNÍM PARTNEREM

Novou situací po odchodu do důchodu je také celodenní soužití s životním partnerem. I při harmonickém vztahu manželů v době zaměstnání je to velká změna, která vyžaduje vzájemnou toleranci a pochopení pro druhého. Doma může totiž vzniknout určitý druh ponorkové nemoci, při které si, i sebevíce přizpůsobiví lidé, jdou občas na nervy. Podle poznatku naší rodiny se na tuto situaci nejde zcela připravit dopředu. Většinou se musí zkoušet a měnit způsob společného soužití v průběhu celého důchodového života.

DOBRÉ KONTAKTY S DĚTMI A VNOUČATY.

Vedle dobrých vztahů v manželství jsou pro spokojené stáří důležité také dobré vztahy s dětmi a vnoučaty. Důležitá je tolerantnost k našim potomkům. Občas je potřeba něco „překousnout“, i když si myslíme, že nemají pravdu. Je to např. to, že mladší generace, naše vnoučata nevyjímaje, již neuzavírá tradiční sňatky, ale žijí s přítelem ve volném vztahu. Sice se nám to nelíbí, ale s partnery našich vnuček běžně komunikujeme, jako s jejich oficiálními druhy. Pro klidné stáří se také vyplatí nepřebírat na sebe problémy mladší generace. Oni o nějakém svém sporu nebo problému již ani nevědí a my kvůli tomu nemůžeme spát.

DOBRÉ VZTAHY S Příbuznými a známými.

Klid v důchodu ovlivňují nejen dobré podmínky v užší rodině, ale i dobré vztahy s dalšími příbuznými a známými. Zařadil jsem mezi ně i sousedy z paneláku nebo z okolních domků, se kterými se mnohdy vídáme častěji než s některými příbuznými. Vedle dětí a vnoučat udržujeme také dobré vztahy s rodinami našich sourozenců. Až v důchodovém věku jsme obnovili bližší kontakt s rodinami dvou bratranců a sestřenice, se kterými jsme se stýkali v mladších letech. Teď jsme si uvědomili, že je škoda, když se vídáme jen o pohřbech.

VYJASNĚTE SI VZTAH K OKOLNÍMU SVĚTU.

Pokud jsme to neudělali již dříve, je dobré si v důchodu vyjasnit i svůj vztah k širšímu okolí - k poměrům v místě bydliště, k politice v  ČR i k situaci v Evropě a ve světě. V důchodu je to ještě aktuálnější, protože máme na sledování všech událostí více času a přikládáme jim větší důležitost. Podobně jako v předchozích článcích nebudu ani na toto téma teoretizovat, ale uvedu některé svoje názory a zkušenosti.

JAK SE VYROVNAT S NIŽŠÍM PŘÍJMEM.

Vedle pozitivních věcí spojených s odchodem do důchodu, jsou také změny méně příjemné. Nejdiskutovanější z nich je podstatné snížení příjmu nepracujících seniorů. Průměrný starobní důchod v ČR je zhruba poloviční proti průměrné mzdě zaměstnance. Je to velký pokles příjmů, ale není to překvapení. Již léta se o tom mluví.

Někteří senioři považují současnou výši důchodů za největší problém důchodového období. Není tomu tak. Bohužel to poznáme, až když nás postihne ještě větší životní problém, jako např. nesrovnalosti v rodině, odcizení dětí, nemoc, ztráta životního partnera apod.

CO TAJÍME ve svém nitru.

K pocitu štěstí a spokojenosti v důchodu nestačí jen vyřešit vztahy, o kterých jsem psal v předchozích textech. Musíme si pro to vytvořit předpoklady i ve svém nitru. Pokud v někom převládají špatné vlastnosti, které hned od probuzení vyvolávají mizernou náladu a hněv, těžko to pocit štěstí a spokojenosti vyvolá.

Špatnými vlastnostmi trpíme duševně nejen sami, ale odráží se to i v našem okolí a negativně to ovlivňuje i náš vlastní organismus. Učitel pozitivního myšlení Dr. J. Murphy, na kterého se často odvolávám, k tomu říká: „Velký počet nemocí je způsobován závistí, nenávistí, zlou vůlí, pomstychtivostí a neláskou. Mějte pochopení a umějte odpouštět sobě i jiným.“

Staňte se příjemnou osobností.

V předchozím textu jsem se zmínil o vlivu špatných vlastností na náš život. Závist a jiné negativní rysy jsou v podstatě nemoci. Vyléčit je a stát se příjemnou osobností však dokážeme sami. Dobré návody k tomu existují i v literatuře. Já např. v toto směru uznávám knihy často zmiňovaného Dr. J. Murphyho. Ten mj. říká „Závist a chtivost představují past na cestě k bohatství. Těšte se upřímně ze štěstí a úspěchu svých bližních!.“

ZACHOVEJTE SI SVOJI DŮSTOJNOST.

Lidé ve vyšším věku někdy propadají pocitu méněcennosti a chovají se tak, že ztrácejí svoji důstojnost, na které si celý život zakládali. Není k tomu žádný důvod. Musíme však pro to, podobně jako u jiných věcí, něco udělat. Důstojnost však člověk může ztrácet i tím, že mu přestane na sobě záležet. Pod záminkou – na mně již nezáleží – přestane dbát na svůj vzhled, hygienu, oblečení atd. a někdy se změní i jeho chování. Začne budit útrpnost, někdy až odpor. Na to je třeba si dát pozor. Hrozí to zejména osamoceným seniorům. Zde by měli sehrát svoji roli příbuzní a známí, ale není to nic příjemného.

JSOU SENIOŘI V ČESKU ŠŤASTNÍ?

V únoru 2009 převzal portál Třetí věk od Lidových novin zajímavý článek s názvem "Senioři v Česku patří mezi nejšťastnější Evropany". Bylo v něm mj. uvedeno:

„Jak ukazují výsledky evropského výzkumného projektu SHARE, mají Češi mnohem blíže k Dánům. Téměř osmdesát procent českých seniorů se totiž v posledním týdnu cítilo šťastnými a jen zhruba dvacet procent zažívalo smutek. Pokud jde o celkovou spokojenost se životem, hlásí čeští senioři sedm bodů z deseti možných.“

Když jsem si však prohlédl komentáře k uvedenému textu, bezděky jsem se podíval, zda jsem nepřepnul na politické nebo bulvární stránky. Diskusí jsem byl z počátku zaskočen, než jsem si uvědomil, že článek přečetlo přes 1000 lidí a negativních reakcí je jen 17 tj. necelá 2 %. Jsou to však ti, které je všude nejvíce slyšet.

Jaká je však správná odpověď na otázku uvedenou v nadpise? Položil jsem ji jako autor čtenářům. V jednotlivých textech jsem se snažil odpovědět na dílčí problémy, které ke štěstí a spokojenosti mohou vést. Přičinit se již musíme každý sám. Já jsem přesvědčen, že šťastných a spokojených důchodců je ve skutečnosti více než se uvádí v různých průzkumech.

Celé články naleznete na těchto adresách:

https://vohradnik.webnode.cz/nase-rady/

https://www.tretivek.cz/index.php?s=vohradník,

 

Autor: Zdeněk Vohradník

vohradnik@hlinecko.cz,

www.vohradnik.webnode.cz

Zpět

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons AGirlNextDoor  © 2008 Všechna práva vyhrazena.