3. Celý den s životním partnerem

Novou situací po odchodu do důchodu je také celodenní soužití s životním partnerem. I při harmonickém vztahu manželů v době zaměstnání je to velká změna, která vyžaduje vzájemnou toleranci a pochopení pro druhého. Doma může totiž vzniknout určitý druh ponorkové nemoci, při které si, i sebevíce přizpůsobiví lidé, jdou občas na nervy. Dále popisuji jak tomu předcházíme v naší rodině.

Než jsem odešel do důchodu, řekl jsem jednou, trochu z legrace, našemu personálnímu šéfovi, že by měl pro nastávající důchodce připravit školení, jak vydržet celý den s jednou ženou. Že by někdo takové školení organizoval jsem dosud neslyšel. Možná, že proto neuškodí, vzájemně si vyměnit zkušeností. Podle poznatku naší rodiny se na tuto situaci nejde zcela připravit dopředu. Většinou se musí zkoušet a měnit způsob společného soužití v průběhu celého důchodového života.

Je např. potřeba, aby každý z manželů měl v bytě své místo, oddělené alespoň vizuálně od druhého, kam se může uchýlit, když se mu nechce komunikovat nebo má svoji práci. To se nám osvědčilo. Jako společný prostor pak používáme kuchyni, kde někdy manželce při vaření předčítám z novin a obývací pokoj.

Pak se scházíme u televize. Já pravidelně sleduji zprávy a na ostatní programy se díváme společně. Vybírá je manželka. Když se mi výběr nelíbí odejdu si číst. Na většině programů se však shodneme. Před časem jsme si na jednu zimu přivezli do bytu druhou televizi, abychom nebyli na sobě závislí. Ale neosvědčilo se nám to. Program, který můžeme společně sledovat a komentovat, je zajímavější.

Problémy mohou vznikat také při tradiční dělbě práce, kdy manželka vaří a muž jen konzumuje. V létě na chatě, když jsem stále venku a fyzicky pracuji, je to v pořádku. Horší je to v zimním období, kdy není venku co dělat. Protože neumím vůbec vařit vyřešil jsem to tím způsobem, že jsem si hned po snídani na sebe převzal některé drobné úkony v domácnosti a teprve když si je odpracuji jdu po svých. Vzniká alespoň dojem, že nezůstávám jen u té konzumace. Pravidelně utírám nádobí – podle manželky je to čas vzájemného povídání a je to asi také důvod proč nemáme myčku, dělám drobnou údržbu, v domě úklid společných prostor, prohazuji sníh apod.

Pomáhá také, když jeden z manželů na část dne odejde za svými zájmy. Když opustíme byt a společně odjedeme za kulturou nebo jen na procházku je to doma vzácnější. Pěkným zpestřením je společná dovolená, kterou v poslední době využíváme zejména na rehabilitaci v lázních.

Velice prospěšné pro spokojené manželství v důchodu je také to, když si občas připomeneme, jaké máme štěstí, že jsme stále dva. Nejsou k tomu potřeba ani slova. Usínejte vedle sebe, abyste cítili vzájemnou blízkost. My to děláme již padesát let.

Příští článek: DOBRÉ KONTAKTY S DĚTMI A VNOUČATY

Autor: Zdeněk Vohradník, obrázek Naděje: Iveta Jandová