ETA Hlinsko po 70 letech

ETA Hlinsko po 70 letech

V Hlinsku kde bydlím, probíhá spor o to, zda zbourat některé budovy bývalého areálu ETY a využít je na výstavbu dalšího supermarketu, nebo je ponechat, jako součást průmyslové zóny, pro případné zájemce o obnovení výroby. Obě strany sporu mají řadu argumentů pro a proti.

Rozepře se donesla i do krajské redakce deníku MF Dnes. Pověřená redaktorka navštívila město a docela dobře zhodnotila v obsáhlém článku celou situaci v Hlinsku K připomenutí bývalé velké ETY zveřejnila také obsah rozhovoru se mnou, jako s představitelem generace, která strávila ve firmě téměř celý život.

Text pod obrázkem:

 Patriot Zdeněk Vohradník z Hlinska je „EŤÁK“ celým svým srdcem. Muž, který bude brzy slavit 80 let, nutí příbuzné kupovat výrobky kdysi úspěšné firmy.

DNES, Pardubice. Pátek 21. února 2014

Vždy budu rád dělat ETĚ reklamu

HLINSKO „Nutím příbuzné, aby si kupovali výrobky Eta. Někdy se kvůli tomu i pohádáme,“ směje se muž s bílými vlasy a brýlemi, který pracoval v Etě přes padesát let.

 Zdeněk Vohradník oslaví za pár měsíců osmdesáté narozeniny. Málokdo by to do něj ale řekl. Čilý muž ve volném čase pěstuje v květináčích papričky, luští sudoku nebo spravuje své webové stránky, na kterých upoutá článek Jak zůstat v duchu stále mladý.

 „Dostal jsem po škole umístěnku a ocitl se v Etě. Začínal jsem v ekonomickém úseku. Staral jsem se také o organizaci a techniku řízení. Tehdy Eta zaměstnávala tisíce lidí,“ vzpomíná Vohradník usazený v křesle svého obývacího pokoje v jedné z hlineckých bytovek.

Jeho kariéra v známé firmě dál pokračovala. „Později jsem pracoval jako obchodní náměstek a na stará kolena jsem se stal tiskovým mluvčím,“ vypráví Vohradník.

Rozhodl se v 65 letech odejít do důchodu. Když mu ale o pár měsíců později volali, že potřebují tiskového mluvčího, tak se vrátil a pokračoval v Etě až do svých 70. „Pak už jsem ale opravdu chtěl mít svůj klid a také dát šanci někomu mladšímu,“ říká Vohradník.

 „Za celý život se nám doma nahromadilo spoustu spotřebičů Eta. Pořád vzpomínám, jak jsme si na náš první vysavač vzali po svatbě novomanželskou půjčku. Tomu se dnes mladí smějí,“ vypráví nostalgicky paní Vohradníková.

Etu Zdeňku Vohradníkovi výrazně připomíná průmyslový areál, kolem kterého prochází, když jde v Hlinsku nakupovat. „Vždycky, když jdu okolo a vidím prázdná okna a potrhané rolety, tak mě svírá nepříjemný pocit,“ popisuje Vohradník.

„Ta změna přišla strašně rychle. Téměř ze dne na den zmizely po revoluci prodejny elektro. Všichni chtěli západní zboží. Paradoxní bylo, že si pak koupili vysavač západní značky a objevili nápis made in Czechoslovakia,“ vzpomíná důchodce. „Bylo totiž běžné, že jsme před převratem vyváželi zboží pod cizí značkou. Obchodní zástupci věděli, že naše výrobky jsou kvalitnější než např. italské, ale protože československé spotřebiče vzbuzovaly nedůvěru, musely je prodávat levněji.“ vysvětluje Vohradník.

„Nejhorší bylo sledovat, jak kolegové přicházejí o práci.“

V devadesátých letech nastalo v Etě výrazné propouštění. „Pozorovat, jak postupně přicházeli mí známí o práci, jak se Eta zmenšovala, bylo velmi nepříjemné. Byli to lidi, které jsem znal mnoho let, mí přátelé, “ vzpomíná Vohradník.

 „Mnoho velkých firem změnu systému nepřežilo. Ale je potřeba se s tím smířit, nová doba má i svá pozitiva,“ praví smířlivě muž, který v Etě strávil půl století.

Pan Vohradník sleduje Etu pořád, stala se jeho celoživotní vášní. „Mám v internetovém vyhledávači nastavenou záložku Eta, která mě upozorňuje na všechny nové články o ní. Eta vůbec není mrtvá!“ zdůrazňuje starý pán, a aby nás přesvědčil, ukazuje vytisknutý článek, podle kterého patřila loni Eta mezi 25 nejznámějších značek v naší republice.

Kateřina Šafářová