13 Kupte si pejska a nebudete sami

Josef Klier říká:
Pondělí 23. 3. 2009 v 18.11

Teprve dnes jsem si přečetl uvedený příspěvek.Čekal jsem něco o počítačích a tak i když denně kontroluji, obsah jsem přehlédl.Plně se hlásím k vyprávění o miláčcích,našich pejscích.Měl jsem podobné zážitky,měl jsem palácového pek.psíka.Nejen dobré a krásné se nachází.Přišel i den,kdy miláček odešel navždy,odešel přítel nejvěrnější.O jiném plemeni jsem již neuvažioval ale staršího pejska jsem již nesehnal.Pořízení štěněte v našem věku je těžké,těžké štěně vychovat a také mu dosloužit.V našem věku nevíme,kdy a jak budeme schopni s péčí o sami sebe.Každému přeji,aby se radoval,ale já se již bojím začínat znovu(přiznám,že mě ale schází).Jos.Klier

2. Ida říká:
   Úterý 24. 3. 2009 v 13.39

Vím co to je když odejde navždy milovaný pejsek,Také jsme už žádného nechtěli,ale jednoho dne jsem na internetu našla inzerát na čivavy/měli jsme bílého čivaváčka/ a tak jsem neodolala a s manželem jsme koupili nového.Je sice úpně jiný,není bílý je zlatý,ale tak jsme se alespoň vyrovnali se ztrátou našeho miláčka,který žil 14 let.Sice jsme oba v důchodu,manžel ještě pracuje a mě tento malý psíček s velkým srdcem dělá společníka.Jsem opět šťastná .

3. Zdeněk Vohradník říká:
   Středa 25. 3. 2009 v 9.41

Vážená paní Ido, pane Kliere, také nám před rokem odešel pejsek Ozzyk. Záměrně jsem v článku toto téma neotvíral, protože se raději zabývám pozitivními záležitostmi. V našem věku se odchod psa podobá odchodu člena rodiny. Nejlepším lékem je asi koupení nového štěňátka. Máme však obavy, že bychom se o nej jež nemohli tak starat jako dříve, nebo že by zůstal nměkomu na obtíž. Jako útěcho máme kocourka, který si k nám zvykl chodit na chatu. Srdečně zdraví Z. Vohradník