11. Zahrádkaření přináší spoustu drobných radostí

Jak se člověk vůbec stane zahrádkářem? Většinou ve svých článcích cituji dr. J. Murphyho, učitele pozitivního myšlení. Dnes však dám slovo českému velikánovi Karlu Čapkovi. Ve své knize Zahradníkův rok odpovídá na naši otázku: „Jednoho dne se mu stane, že sám vlastní rukou zasadí jednu kytičku; mně se to stalo s netřeskem. Při tom mu nějakou záděrou či jak vnikne do těla trochu půdy a způsobí jakousi otravu nebo zá­nět; zkrátka z člověka se stane zanícený zahradník.“ Já k tomu jen dodám, že tento zánět je těžko vyléčitelný a nakažlivý. Myslím si, že i já jsem nakazil několik členů rodiny.

Podobně jako v předchozích částech seriálu nejde zde o rady zahrádkářům co a jak pěstovat. Jde o to jaký způsob zahrádkaření pomáhá našemu záměru – oddalovat stárnutí. Již z toho vyplývá, že zahrádkaření je možné dobře vykonávat jen jako koníčka. Znám dost lidí, kteří sekají trávník nebo jinak pečují o zahradu jen kvůli sousedům, nebo proto, že má manželka silnou vůli. Pak je to nepříjemná práce, od které bolí v zádech, svaly. Potí se, dostávají úžeh a jinak se trápí. Prostě je to nebaví.

Spokojený zahrádkář 1

Zahrádkář si naopak při práci na zahradě protahuje tělo, vyčistí si hlavu, dýchá čerstvý vzduch, raduje se z pěkně posekaného trávníku nebo rozkvetlého záhonu a při tom si krásně odpočine.

Opakem toho jsou zahrádkáři, kteří svůj pozemek využívají jako kdysi členové JZD záhumenek. Vrhají se do práce jakmile přijdou ze zaměstnání. Pracují do noci. Pěstují vše co se v domácnosti spotřebuje nebo zavaří. Jsou stále udýchaní. Nemají čas na posezení nebo na jiné zájmy. Tomu se braňte.

Zahrádka není také jen místem práce, ale i odpočinku a zábavy. Hodně času na ní tráví také děti a vnoučata. Rádi si pravidelně posedíme u kávy v podvečer společně vnímáme kouzlo zapadajícího slunce. Pro vnoučata jsme tam přes léto měli stanový přívěs, pískoviště a na jabloni visí lano na šplhání. Vlivem toho byly obě vnučky přebornicemi ve šplhu ve střední škole i na gymnáziu. Ta starší se dokonce dala na horolezectví. Nebránily se však ani žádné práci. Velmi to upevňuje soudržnost rodiny.

Na zahrádku patří i vnučky

Zahrádkáře bych ještě rozdělil na dvě skupiny podle jejich vztahu k výsledkům své práce. Úrodu ovlivňuje vedle píle zahrádkáře, jeho znalostí a zkušeností také nadmořská výška, kvalita půdy, škůdci a zejména počasí. V důsledku toho máme každý rok u některých druhů ovoce a zeleniny výsledky výborné, u jiných normální a u některých špatné. Pesimisté se soustředí jen na neúrodu, naříkají nebo lamentují a zcela zapomenou na ty plodiny, které se vydařily.

Rozumný zahrádkář již počítá s tím, že některé stromy plodí jen každý druhý rok, že nějaké škody způsobí jarní mrazy, sucho nebo deště. Vždycky mu však něco vyjde dobře a z toho se raduje. Říká se tomu pozitivní myšlení, které kladně působní na naši náladu a tím i na zdraví.  Pamatujte na to. Příště si povíme, že dobrý zahrádkář je také výzkumník a zlepšovatel.

 Autor: Zdeněk Vohradník, Foto: Zdeněk Vohradník